Delší denní spánek u starších lidí může být varovným signálem, ukazuje studie
Krátký šlofík po obědě je v pohodě. Nová studie ale ukazuje, že u starších dospělých může častý, dlouhý nebo dopolední spánek souviset s vyšším rizikem úmrtí — a fungovat jako časný signál, že se v těle něco mění.
Delší a častější denní spánek u starších dospělých nemusí být jen neškodný zvyk. Může být signálem, že se v těle děje něco vážnějšího.
Krátký „šlofík“ po obědě je pro mnoho lidí příjemnou součástí dne. Nová vědecká studie ale naznačuje, že u starších dospělých může mít denní spánek i jiný význam — zvlášť pokud je častý, dlouhý nebo přichází už dopoledne.
Výzkum publikovaný v prestižním časopise JAMA Network Open sledoval 1 338 lidí ve věku 56 let a více, přičemž průměrný věk účastníků byl přes 81 let. Klíčové je, že vědci nepracovali jen s tím, co lidé o svém spánku říkají — použili tzv. aktigrafii, tedy nositelná zařízení, která objektivně měří pohyb a spánek během dne i noci.
Účastníci byli sledováni v průměru více než 8 let (někteří až 19 let), což umožnilo výzkumníkům analyzovat dlouhodobé souvislosti mezi denním spánkem a úmrtností.
Co studie ukázala
Výsledky byly poměrně konzistentní: každá další hodina denního spánku byla spojena s přibližně 13% vyšším rizikem úmrtí, každý další denní šlofík zvyšoval riziko zhruba o 7 % a nejvyšší riziko měli lidé, kteří spali dopoledne, tedy v době, kdy by měl být organismus přirozeně bdělý.
Naopak proměnlivost délky spánku (tedy že někdy spíte víc a jindy méně) s rizikem nesouvisela. Zajímavé je i srovnání: zvýšení rizika spojené s jednou hodinou denního spánku odpovídalo zhruba efektu stárnutí o jeden rok.
Nejde o zákaz šlofíků
Důležité je zdůraznit, že studie neříká, že by denní spánek sám o sobě škodil nebo „zkracoval život“. Jde o asociaci, ne příčinu. Vědci sami upozorňují, že denní spánek je pravděpodobně spíš projevem jiných procesů v těle než jejich příčinou.
Co může být za tím
Delší a častější spánek přes den může souviset například s horší kvalitou nočního spánku, spánkovými poruchami (např. spánková apnoe), chronickými nemocemi (srdce, metabolismus, dýchací potíže), zánětem v organismu, depresí nebo únavovým syndromem, případně s počínající neurodegenerací.
Zvlášť dopolední spánek může být podle vědců signálem narušeného cirkadiánního rytmu nebo zvýšené biologické únavy, která už neodpovídá běžnému dennímu cyklu.
Praktický pohled
Pro běžný život z toho plyne jednoduché doporučení: krátký odpočinek po obědě je v pořádku a může být prospěšný, problémem se stává spíš dlouhý, častý nebo „posunutý“ spánek během dne, a změny ve spánkových návycích ve vyšším věku mají smysl sledovat v širším kontextu zdraví.
Denní spánek tedy nemusí být problém. Může ale fungovat jako časný signál, že se v těle něco mění — často dřív, než se objeví jasnější příznaky. A právě proto si ho vědci začínají všímat mnohem víc než dřív.