Tetování není jen inkoust pod kůží. Vědci zjišťují, že může ovlivňovat imunitní systém po celý život

Tetování se během posledních desetiletí stalo běžnou součástí moderní společnosti. Zatímco dříve bylo spojováno především s určitými subkulturami, dnes ho má podle odhadů každý třetí mladý dospělý v některých západních zemích.

Většina lidí přitom přemýšlí hlavně nad motivem, barvou nebo výběrem tatéra.

Jen málokdo ale uvažuje nad tím, co se s inkoustem děje poté, co zmizí pod kůží.

Právě této otázce se začíná věnovat stále více výzkumů. A jejich závěry ukazují, že tetování není pouze kosmetickou úpravou těla. Představuje také dlouhodobý zásah do imunitního systému, který se s cizorodými částicemi vyrovnává prakticky po celý život.

Podle odborníků sice neexistují důkazy, že by tetování bylo pro většinu lidí samo o sobě nebezpečné, současně ale přibývá studií, které upozorňují na dosud málo prozkoumané souvislosti mezi tetovacím inkoustem, chronickým zánětem a fungováním imunity.

Proč tetování nikdy nezmizí?

Když tatér zavede jehlu do kůže, nedostává se inkoust do její povrchové vrstvy.

Pigment končí až v dermis, tedy ve střední vrstvě kůže.

Pro imunitní systém je to okamžitý poplach.

Buňky imunitního systému rozpoznají pigment jako cizí materiál a pokusí se ho odstranit stejně, jako by bojovaly proti bakterii nebo viru.

Jenže narazí na problém.

Částice tetovacího pigmentu jsou příliš velké na to, aby je obranné buňky dokázaly zcela pohltit a odnést pryč.

Výsledkem je zvláštní rovnováha.

Imunitní systém inkoust nikdy úplně neodstraní, ale zároveň ho nepřestává hlídat.

Právě díky tomu tetování vydrží desítky let.

Podle odborníků jde vlastně o celoživotní soužití organismu s materiálem, který tělo nikdy nepřijalo za vlastní.

Inkoust nekončí jen v kůži

Jedním z největších překvapení posledních let je zjištění, že část pigmentu zůstává v kůži jen částečně.

Řada studií prokázala, že drobné částice inkoustu mohou putovat lymfatickým systémem až do lymfatických uzlin.

Ty představují důležitá centra imunitního systému.

Právě zde se běžně zachytávají bakterie, viry, poškozené buňky i další cizorodé látky.

Stejným způsobem zde mohou končit také částice tetovacího inkoustu.

Patologové dokonce opakovaně popisují případy, kdy byly lymfatické uzliny během operací výrazně zbarvené černým nebo barevným pigmentem z tetování.

Co přesně dlouhodobé ukládání pigmentu v těchto uzlinách znamená pro lidské zdraví, zatím věda nedokáže jednoznačně říct.

Právě tato oblast patří mezi nejintenzivněji zkoumaná témata současné dermatologie a imunologie.

Tetovací inkoust není původně určený pro lidské tělo

Další otázkou, kterou vědci stále častěji otevírají, je samotné složení inkoustů.

Podle lékařské mikrobioložky Manal Mohammed, která problematiku shrnula pro odborný portál The Conversation, obsahují moderní tetovací barvy směs pigmentů, rozpouštědel, konzervačních látek i různých příměsí.

Zajímavé přitom je, že řada pigmentů původně vůbec nevznikla pro použití v medicíně.

Byly vyvinuty například pro automobilové laky, plasty, průmyslové nátěry nebo tiskové tonery.

Teprve později našly cestu do tetovacích inkoustů.

V některých barvách byly nalezeny těžké kovy

Analýzy různých inkoustů opakovaně odhalily stopová množství kovů, například niklu, chromu, kobaltu a v některých případech také olova.

Ve vysokých koncentracích mohou být tyto látky toxické.

Současné výzkumy ale zatím neukazují, že by běžné tetování vedlo k jejich nebezpečnému hromadění v organismu.

Přesto mohou právě některé kovové příměsi vysvětlovat, proč část lidí po tetování trpí alergickými reakcemi nebo dlouhodobým podrážděním kůže.

Nejproblematičtější bývají barevné inkousty

Výzkumníci upozorňují, že jednotlivé barvy se nechovají stejně.

Nejvíce komplikací bývá dlouhodobě spojováno s červenou, oranžovou a žlutou barvou.

Právě u nich lékaři nejčastěji pozorují dlouhodobé svědění, otoky, chronické záněty nebo vznik granulomů – drobných zánětlivých uzlíků, které vznikají ve chvíli, kdy se imunitní systém snaží obklopit materiál, který nedokáže odstranit.

Podle odborníků za tím mohou stát především azo pigmenty a některé kovové soli.

Slunce i laser mohou chemii inkoustu změnit

Jedna z nejzajímavějších oblastí současného výzkumu se týká toho, co se s pigmenty děje v průběhu let.

Některé barevné pigmenty se mohou při působení UV záření nebo při laserovém odstraňování tetování rozkládat na aromatické aminy.

Laboratorní studie ukazují, že některé z těchto látek mohou poškozovat DNA nebo vykazovat karcinogenní vlastnosti.

Zatím však neexistují přesvědčivé důkazy, že by tento mechanismus vedl ke zvýšenému výskytu rakoviny u lidí s tetováním.

Rakovina? Odpověď zatím není jednoznačná

Právě otázka rakoviny bývá jedním z nejdiskutovanějších témat.

Současné důkazy jsou ale rozporuplné.

Některé laboratorní experimenty a studie na zvířatech naznačují možné riziko.

Jedna observační studie zveřejněná v roce 2025 například popsala přibližně o 29 % vyšší riziko melanomu u tetovaných osob.

Jiné rozsáhlé studie však podobnou souvislost nepotvrdily.

Vědci proto zdůrazňují, že v současnosti neexistuje silný důkaz, který by potvrzoval, že samotné tetování způsobuje rakovinu.

Současně ale upozorňují, že dlouhodobých výzkumů stále není dostatek.

Největším rizikem zůstává infekce

Na jedné věci se odborníci shodují.

Největší bezprostřední riziko tetování nepředstavuje samotný inkoust, ale narušení kožní bariéry.

Každé tetování znamená tisíce vpichů jehlou.

Pokud nejsou dodržena hygienická pravidla, může dojít k přenosu bakteriálních infekcí, hepatitidy B, hepatitidy C nebo vzácně i dalších mikroorganismů.

Právě proto odborníci zdůrazňují význam kvalitních tetovacích studií, sterilního vybavení a transparentních informací o používaných inkoustech.

Věda zatím nemá všechny odpovědi

Autoři současných výzkumů nevyzývají lidi, aby se tetování vzdali.

Zdůrazňují ale, že popularita tetování roste mnohem rychleji než naše znalosti o jeho dlouhodobých zdravotních dopadech.

Podle mikrobioložky Manal Mohammed představuje tetování celoživotní chemickou expozici, jejíž důsledky teprve začínáme chápat.

To neznamená, že každý člověk s tetováním bude mít zdravotní komplikace.

Znamená to ale, že vědci stále častěji volají po lepší regulaci složení inkoustů, větší transparentnosti výrobců a dlouhodobém sledování jejich účinků.

Možná totiž nejsme na začátku příběhu o tetování jako módním trendu.

Ale na začátku příběhu o tom, jak lidský imunitní systém dokáže po desetiletí žít s něčím, co nikdy nepřestal považovat za cizí.